Kam jsme to jenom dopracovali...
Češi jsou jak už to bývá hold hravý národ, investují moře peněz do nereálného světa za trochu emocí, které by nám vlastně stará generace nejraděj vytloukla z hlavy, kdo to kdy viděl, aby si holčičky hrály s kameny a vyprávěly, že někomu "zrakvily" celou ofku.
Je to pár let nazad co mi děda z ničeho nic povídá - Chceš nějaký zrní? Brácha říkal, že si furt hraješ s nějakým obilím, tak ti nějaký dám, já ho mám dost. Pecka... jak dědovi vysvětlit, že vlastně denně předvádim sofistikované kyber útoky a obilíčko kradu a v reálním světě jsem děsně paranoidní, když uslyším slova jako deff, off rank, fejk, emcéčko, mháčko, žerou železo a podobně v tramvaji. Třeba je to nepřítel?
Ano, ano... nechodíme tolik ven, neposíláme si dopisy, chodíme méně na procházky, ale koho to štve? Nás asi sotva, maximálně máme cca 1x za rok malou výčitku, ale jinak se hluboce intelektuálně rozvíjíme a i ty maminky co nám lhaly s ježíškem musí uznat, že to, abychom hodně četli a měli velkou slovní zásobu a bezchybný pravopis po nás vlastně chtěly denno denně ony. Ve škole zase vyžadují excelentní znalost excelu, v práci kontingenčních tabulek a jop, mě tohle všechno naučil Travian, v neposlední řadě i dělat webové stránky, skutečně to tedy nemá přínos?
Pak mě naučil, že je důležité na nikoho nezvyšovat hlas, ale zachovat klid, že dlouhý nátlak lidi demotivuje, že je důležitá zpětná vazba, že vedoucí má lidi motivovat a že se nemusí motivovat jenom statky, ale i pochvalou, měřením, vyzdvihnutím vlastností a jak pracovat na rozvoji každého článku v alianci, který je pro naše fungování důležitý... na jednom pohovoru na vedoucí pozici se mě zeptali - a skutečně jste nikdy nevedla lidi? - skutečně ne :) říkám tomu přirozený talent, pravdu by asi nepochopili.
Když přemýšlím nad tím vším co mi Travian dal těžko bych hledala něco cennějšího než je láska, protože když už se s někým konečně sejdete znáte ho velmi dobře a po pár letech nejste v šoku, že je to pak úplně někdo jiný, až na extrémní případy kdy krásný a chrabrý princ na bílém koni je vlastně umolousaný trpaslík bez špetky vtipu a šarmu.
Travian mi dal i spoustu dobrých přátel, kterých si nesmírně vážím a nemyslím si, že bych dostala takový dar je tak hluboce poznat, kdybych se s nimi potkávala jen v reálném světě, protože v reálném světě spousta lidí spíše svou pravou náturu tají, nebo se pouze stydí a příliš se neprojevuje a tak sem mohla nahlédnout do různorodých srdcí a pocit je to přenádherný, když vidíte skutečnou podstatu člověka, když vidíte až na dno duše, je to povznášející.
Často vidím, jak si dlouholetí klikači smutně postěžují, že to tenkrát bylo jiné... ano, bylo. Byli jsme lamičky, ted už jsme profíci a jsme mazaní. Ale lidé a emoce máme stále stejné a dokud mi bude travian dávat to co mi dává s klikáním nepřestanu.
Mě skutečně Travian dal mnohé a jsem za to vděčná :)
Devotion